Napadá mě, že bude nejlepší vzít kolo a jet do Slovinska, abych si aspoň nějak urovnal myšlenky… vyrazím zítra po obědě. Jenomže ráno kouknu na mobil a kouká na mě zpráva od Tomáše Stříbného, který se polámal u Song Kulu v Kyrgyzstánu. “Ahoj Ondro, jestli chceš tak mám motorku v Biškeku, je po servisu, nový pneu a je připravená na cestu. Vezmi si ji a přivez ji celou do Čech, nic za to nechci, mě to taky pomůže” Koukám na tu zprávu jako z jara. Přesně tohle jsem potřeboval! JEDU! Za 5 minut mám koupenou letenku.
Autobusem proto jedu hned z Prahy na jih k rodičům a balím své staré motorkářské věci, protože ty nové jsou u motorky v UB. Letí mi to zítra ve 12 a nemám boty! Mami vezměš mě prosím zítra ráno do Prahy? Mamka se mnou ochotně dojede do Geneze, kde kupuju ještě nové Sidi a chráničovou košili, abych měl aspoň v čem jet. Loučím se s taťkou a odlítám za dalším dobrodužstvím! Plný nadšení a chuti, protože tak nějak všechno teď dostalo nový náboj. Je neuvěřitelný jak se vše může změnit za 24 hodin. Jo a mám fakt nejlepší rodiče na světě!
Když však přilétám do Biškeku tak zjišťuji kolik mě celá tahle otočka stála. Je to víc než jsem počítal… Peněz na cestu domů mám málo a tak se rozhoduji že napíši na mou FB stránku OVLK - Ride to Magadan jestli mě nechce někdo z lídí kteří mě sledují podpořit. Vůbec nechápu, že se jich ozvalo tolik, kteří mě podpořili a já jsem jim za to neskonale vděčný protože bez nich bych nedojel ani domů… DÍKY!!!
V Biškeku na mě čeká krásná Yamaha Teneré 660 připravená na cestu! Házím na ni svoji rolku s věcmi, beru pár věcí z Tomášových a opět se vydávám na cestu! Je to neuvěřitelnej pocit štěstí po to všem sedět opět na motorce, navíc v tak krásné zemi jako je Kyrgyzstán. Miřím rovnou k jezeru Issyk kul, kterému se přezdívá Kyrgyzské moře. Vypadá to tu trochu jako na Jadranu, jen s tím rozdílem, že tu jsou liduprázdné pláže, kde se dá krásně kempovat. A navíc má člověk 4 tisícovky za zády. Této možnosti využívám naplno a každý den vyrážím do neobjevených hor a míst, které se u jezera nachází s tím, že se na noc vždy vrátím k jezeru kempovat. Takhle trávím celých 8 dní ve kterých si mezitím stihnu dát i jeden menší trek k jezeru Ala-kul (jezero krásný, ale blbější nápad mě dlouho nenapadnul - motorka je prostě motorka). Tak nějak se pomalu motám Kyrgystánem, trávím čas s místními a hodně fotím. Je až neuvěřitelné jak je místní příroda rozmanitá, člověk má až pocit, že je každých 50 kilometrů v jiné zemi. Místní jsou navíc neuvěřitlně pohostinní a každý den trávím nějaký čas v jurtě s čajem v ruce a odpovídám na již ohrané otázky typu: Odkud jsi? kolik stojí motorka? Jaká je spotřeba motorky na 100 kilometrů? motorku si koupil v Biškeku? Dáš si Kumys (zkvašené alkoholické koňské mléko)?? NE! Jinak ale trávit čas s mísními je dar, díky tomu si pokaždé víc a víc uvědomuji jak moc dobře se máme v Česku. Nejen kuli tomu, že v obchodě si můžeme koupit vše čertsvé a na co si vzpomeneme, ale také díky tomu, že máme spoustu možností jak udělat náš život lepší… i když často si jich nevážíme.
V Kyrgyzstánu nakonec trávím tři týdny a stihnu nejen navštívít jezero Song-kul, Base camp pod horou Pik Lenin, dát si pivo s Čechy ve městě Osh, ale taky si poležet dva dny se střevními potížemi v Jalal-Abadu. Jídlo, to je celkový problém ve Střední Asii. Člověk se tu dobře nají jen málokdy, navíc když tráví spoustu času s místními, nebo je línej si vařit a tak marně vzpomínám kdy moje vylučovaní bylo v pevném stavu…
Sepsal Ondřej Vlk
Přečti si další díly:
Ondřej na cestě do Magadanu - část 1.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 2.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 3.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 4.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 6.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 7.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 8.
Ondřej na cestě do Magadanu - část 9.