Přínášíme ti medailonky pracovníků organizace Semiramis, které odhalují zákulisí jejich náročné práce z terénu i kousek jejich osobního příběhu.
DÍL TŘETÍ - FILIP
Věk: 30
Jak dlouho pracuješ v terénu? Od prosince 2018
Kde jsi pracoval předtím? Prodával jsem oblečení z bambusu a fotil na volné noze
Oblíbené jídlo? Šunkofleky, Lasagne, pizza
Koníčky: Chození a pobyt v přírodě, běhání, focení, koukání na seriály, teď aktuálně sem oprášil kytaru
Film/seriál: Tak obecně sci-fi, psychologické filmy nebo dobrá komedie. Z českých Limonádový Joe a další s Kopeckým, Spalovač mrtvol, Cimrmani. Za seriály Akta X.
Proč děláš tuhle práci?
Hledal jsem praxi v oboru při studiu Adiktologie a našel jsem práci, která mi změnila život ☺. Původně jsem vystudovaný reklamní/produktový fotograf. Po škole jsem se tomu pár let věnoval na volné noze, s nástupem digitální fotografie bylo ale čím dál těžší získat dost zakázek. Využil jsem proto kontakty i zkušenosti a rozjel vlastní e-shop, který provozuji doteď. Po nějaké době jsem dostal chuť zkusit něco nového a začít znovu studovat, nejlépe v oblasti pomáhajících profesí. Studium Adiktologie mě nadchlo, jednak protože samotný fenomén užívání návykových látek mi přijde strašně zajímavý, navíc se mi líbí mezioborový přístup a důraz na lidská práva.
Co tě na téhle práci překvapilo?
Když jsem byl ještě jako stážista poprvé v terénním programu v Praze, tak mě popravdě mile překvapilo, jak hezky se v naprosté většině případů chovají klienti k pracovníkům. Teprve tehdy jsem se definitivně zbavil předsudků a stereotypů, které velká část společnosti k uživatelům drog zastává.
Co tě v terénu baví a co rozčiluje?
Práce s uživateli návykových látek je pro mě zajímavá sama o sobě. Životní příběhy našich klientů mi hodně rozšířili obzory a uvědomění, že svět není černobílý. Líbí se mi, že každý den v práci je jiný, mám rád pohyb, takže si užívám práci venku, v terénu. Vlastně se mi nestává, že bych se v práci nudil, naopak mám prostor pro seberealizaci. Působím tak v naší organizaci ještě jako externí lektor primární prevence na základních školách. Práce s dětmi je velmi odlišná a do velké míry to vnímám i jako duševní hygienu.
Zatím se v terénu vyloženě nerozčiluju, nejvíc mi asi vadí, když máme s někým domluvený sraz a on nepřijde.
Jaký zážitek z terénu se ti vryl skutečně do paměti?
Třeba když jsme v rámci asistence vezli klienta do výkonu trestu do Prahy, vzali jsme i jeho partnerku, která pak v Praze zůstala. Celou cestu jsem přemýšlel, jak by bylo mně, kdybych byl na jejich místě a ta cesta autem byla na dlouhou dobu poslední společnou chvílí. To byl docela silný zážitek.