Jak táborníci z Veverské Bítýšky k Husky přišli

Jak plynul čas...

Pro náš tábor, teď už s 33. letou tradicí, pro děti a mládež s těžkým postižením zraku jsme začali  hledat nového hlavního vedoucího, což je vždy nelehký úkol. Bylo už třeba táboru dát nový  nádech, nové nápady, zkrátka jak se lidově říká dát mu nový vítr.

A povedlo se. K hlasování se uvolil mladý a nadějný Tom Kolka, ale tou dobou jsme ještě nevěděli, že tábor kromě hlavního vedoucího získal i nového mnohaletého parťáka do deště i prosluněných dní. 

Příběh první - Tomáš Kolka

V nějaké slabší chvilce jsem se uvolil, že si zkusím funkci táborového hlavního vedoucího, že prý si mohu tábor trochu přizpůsobit. Byla to výzva, tak jsem do toho šel.

Protože rád se brouzdám ranní rosou po probuzení někde na kopci, kdy mne probouzí štěbetání fauny za úsvitu a naše děti spí během tábora v chatičkách, napadlo mne, že by si to také měly vyzkoušet, jaké  je to spát venku a poslouchat zvuky přírody pouze přes plášť stanu.

Ale vzhledem k tomu, že jsme zcela dobrovolnická organizace a vše pořádáme jen z peněz o štědrých donorů a dárců, rozpočtová rozvaha tábora byla proti.

Kde tak ušetřit a neochudit děti o věci, na které jsou zvyklé, jako je kvalita jídla a další specifické záležitosti nutné k činnosti na táboře pro zrakově  znevýhodněné? Granty od Světlušky, Leontýnky a města Brna jsou vyčerpány, na jídle šetřit nemohu, naopak.

Vzpomněl jsem si na svého parťáka na  cestách 

Vzpomněl jsem si na svého parťáka na  cestách - HUSKY, který mě nikdy nenechal ve štychu. Napsal jsem dotaz, zda by nás mohli nějakým způsobem podpořit.

Za nedlouho dorazila odpověď, zda se můžeme sejít osobně, nebo online. Já se v té době nacházel v Děčíně, Husky v Praze a tábor ve Veverské Bítýšce, zvolili  jsme tedy schůzku online. Byl jsem nervózní, jak kdybych se ucházel o místo vysokého manažera a to i přes to, že mám pohovory rád a nervózní nebývám.

Vzájemná komunikace byla velice přátelská, byl jsem upřímně a se zájmem dotazován, jak tábor probíhá, jaká má specifika oproti běžným  táborům a co by nám pomohlo. Soukal jsem ze sebe s knedlíkem v krku, že bych rád dopřál  dětem stanový zážitek, jak se takový stan staví, kolik je v něm místa atd. 

K radosti dětí i vedoucích jsme si řekli své ano

Začal výběr stanů a řešila se logistika, kam všechno poslat, abych to netahal z Děčína do tábořiště vlakem (profesně jsem totiž strojvedoucí, tudíž nejsem vlastníkem auta).

Domluvil jsem si bezplatný pronájem předsíně u naší garantky a hlavní vedoucí, od které jsem přebíral pomyslné žezlo. Za nedlouho jsem dostal varovný email, že už předsíň nestačí, protože dorazilo spoustu krabic s modrobílou páskou. V krabicích totiž  nebyly jen stany, ale také oblečení pro děti i vedoucí.

Jak to ale udělat, aby si každý přišel na své?

Každý je jinak velký a má jiné preference. Zvolili jsme variantu, kdo dřív přijede, má víc na výběr. Což se osvědčilo a každý z tábora odjel s nadílkou. Ten rok (2019) vyrostlo poprvé  kolem táborového teepe stanové městečko.

Největší stan jsem si jako hlavas zabral pro sebe.  Velín byl poprvé ve stanu, tedy hlavní stan. Další stany byly postaveny pro dobrodruhy a odvážné dobrovolníky z řad dětí. 

Stany jsme využili i kreativně

Počasí nám ale úplně nepřálo, tak stany využili na spaní spíše vedoucí. 

Také jsme použili stany v rámci táborového programu. Mají totiž dva vchody, tak jsme se  postavili za sebou, čímž vznikl krásný tunel, kterým se děti dopravily na druhý konec planety,  na kterou jsme se v rámci vesmírného putování všichni společně podívali. 

Takový byl náš první Husky tábor a na mě už leželo jen předat pomyslné žezlo hlavasování dál a vrátit se k tomu co mě tolik baví a to vedoucování u dětí a případná pozice zdravotníka.  

Příběh druhý - Andrea Roztočilová

Otevírám oči, pozoruji skákající opice ze stromu na strom, vzpomínám na všechny ty krásné slony, hrochy, žirafy a jiná zvířata, která jsme v Africe viděli, balím se a přes smutek z odletu se už moc těším na naši táborovou základnu.

Je to tu, procházím brankou dřevěného plotu, který  lemuje naše tábořiště v údolí řeky Svratky, slyším dětský smích a vidím vedoucí chodit v zimních kabátech.

Co se to děje?

Ještě neskončil měsíc školení afrických farmářů, kde právě probíhá zima? Ne, vždyť už jsem ve Veverské Bítýšce na našem krásném táboře, ale proč všichni mají ty zimní věci?

Postupuji dále a vidím vlající bílý banner s modrým nápisem Husky. Mnohaletí přátelé z týmu dobrovolných vedoucích mi vysvětlili, že Husky je náš nový parťák do deště s velkým srdcem, který se rozhodl nás dlouhodobě podporovat. 

Kabátky nás hřály celý rok

Ahaaaa, to byl ten důvod, proč všichni nosili zimní kabátky. HUSKY nám darovalo mimo jiné zimní kabátky, které jsme rozdělili mezi vedoucí u dětí a pomocný personál, který na táboře pracuje ve svém volném času bez nároku na honorář.

Byl zrovna poměrně chladný a deštivý rok, takže jsme bundičky unosili už v průběhu tábora ☺. Sice tábor je primárně o našich dětech, ale i tak je velmi krásné, když můžeme takto obdarovat naše vedoucí, jejichž práce není vůbec jednoduchá. 

Úžasné je, že nám Husky již třetím rokem umožňuje vystupovat jako celek. Mimo kupu jiných  dárečků nám totiž dává funkční trička. Ta mi necháváme potisknout nápisem tábor pro  nevidomé a našimi stálými sponzory, aby bylo již z dáli patrné, že k sobě patříme a kdo nás  podporuje.

Pomáháme nevidomým dětem obstát v běžné společnosti

Posláním našeho tábora totiž je poskytnout dětem co nejvíce prožitků typických pro běžný tábor:

Hlavně se ale snažíme napomoci dětem s rozvojem prostorové orientace, sebeobsluhy, komunikace s okolím, finanční  gramotností a dalšími schopnostmi a kompetencemi potřebnými k obstání nevidomého v běžné  společnosti.

Jednou z aktivit napomáhající k tomuto rozvoji je takzvaná ptačka, neboli výlet do  Brna, kde se rozdělíme na skupinky dětí a vedoucích dle individuálních zdatností a nasáváme  atmosféru velkoměsta.

Děti se snaží zorientovat neznámém prostředí

Děti obdrží seznam úkolů, které mají za určitý časovýúsek splnit často inspirovaných individuálním zájmem dítěte (například – zajdi zjistit kdy je další zápas Komety, zajdi do hudebních nástrojů a zeptej se na klavíry a jejich cenu, najdi na náměstí kašnu…).  

Dítě se “samo“ vydá plnit tyto úkoly a my, vedoucí jej sledujeme z dálky jako strážní andělé, aby se mu něco nestalo. Cílem je, aby se dítě samo zorientovalo v mnohdy neznámém prostředí, naučilo se komunikovat s lidmi, kteří často nejsou zvyklí na komunikaci s nevidomými a když někomu radí, popíší mu cestu například stylem – tam v tom červeném domě to je… tudíž probíhá vzájemná interakce přinášející prospěch obou stranám.

Po takto stráveném dopoledni se již po větších skupinách sejdeme v restauraci, kde si děti trénují komunikaci s číšníky, objednávají si jídlo i nápoj a po konzumaci si zkouší jej i zaplatit.

Naše poznavací znamení jsou trička

Společně se k večeru sejdeme u parníku, kterým plujeme zpět k tábořišti. A právě zejména v tento den nám velmi napomáhají trička HUSKY, které máme na sobě, protože již z dáli je všem jasné, že patříme k sobě a že se jedná o nevidomé děti což je velmi důležité i pro jejich vlastní bezpečnost.

Tato trička velmi rádi nosíme i mimo tábor a to zdaleka ne kvůli samolibé propagaci našeho tábora, ale proto, že funkční trička HUSKY jsou z opravdu velmi příjemného materiálu a stále si drží svůj tvar a barvu.

Kouzlo vlastní spolupráce je i v tom, že vlastně nevíme, co nám od „Ježíška“ Husky dorazí, i když vždy probíhá nějaká domluva a někdy nás to staví do nelehké pozice rozhodování, kdo si zaslouží jaký dáreček, děti i vedoucí byli ve finále vždy velmi spokojeni. 

Spolu i přes nelehké Covid období

I pro letošní rok (2021), kdy máme za sebou nelehký rok plný onemocnění nákazou Covid-19  se nám povedlo domluvit spolupráci s Husky z čehož jsme měli upřímnou radost.

Jak již bylo  pospáno výše, jedná se pro nás opravdu o velkou pomoc a to jednak v podobě velké finanční úlevy, protože i přes štědrost všech donorů a dárců, bychom na takto kvalitní trička a další  funkční věcičky opravdu nedosáhli a pokud, tak určitě ne pro všechny.

Dále se jedná o velkou oporu našeho táborového zázemí a programu, neboť si díky HUSKY rok po roce budujeme svůj  táborový arsenál v podobě stanů, karimatek, pár batůžků, láhví na pití, pláštěnek a dalších věcí.  Pro někoho možná jen pár věcí o kterých si člověk řekne “kam to zase uskladníme“ pro nás velké štěstí v srdci a plno splněných dětských snů.

Proč tomu tak je?

Kupříkladu proto, že  mnoho našich táborových aktivit se odehrává na zemi, kde například při čtení táborové knihy, vyrábění týmových vlajek, realizaci táborových her a sportů, využíváme ve velkém karimatek od HUSKY. Díky karimatkám děti nemusí sedět na  holé trávě, nebo prašném hřišti a mohou se bezstarostně oddávat oblíbené aktivitě.  

Dále nám letošní rok velmi pomohly láhve a batůžky, protože bohužel i přes veškeré podrobné  pokyny zasílané rodičům, se občas stane, že nám na tábor dorazí děti bez láhví na pití, či  batůžků, pláštěnek a podobných potřebných věci pro pobyt v přírodě a výletování po okolí.  

A jak se k nám letos HUSKY dárečky dostávaly?  

Příběh třetí - Martina Macháčková Prágrová 

Letos padlo přebírání a uskladnění krabic na kolegyni Marťu, jakožto zástupkyni hlavního vedoucího sídlící v Hodoníně, jelikož měla relativně nejvíce místa.

Kurýr volal a jezdil jako divý

Každý den u nás k mému údivu přistála nová várka krabic, dům se plnil jak hrnečku vař. Krabice musely na cestu na tábor čekat už i venku na dvorku zakryté  celtou (naštěstí to venku karimatkám uvnitř krabic nevadilo).

Do tábora zbývalo pár týdnů,  přípravy vrcholily. Aaaa, prý už tu máme poslední balík. Panečku, těch teda je.  

Ten den jsme čekali další letní bouřku

K večeru nebe zahalil temný mrak a všechno ztichlo, na  nebi se nehnul ani lísteček. Klid před bouří. Pak vypnula elektřina a venku se rozpoutalo větrné  peklo, které bylo následováno krátce po tom kroupy velkými jako pěst.

Částí města se prohnalo ničivé tornádo, které nelítostně bralo střechy, domy, auta, ale jakoby vyšší sílou minulo dárečky od Husky pro naše táborníky. Krabice si v průběhu kalamity hověly na dvorku bez poškození, jen mírně promočené. Takové štěstí!

Pár dní na to jsme celý náklad raději přestěhovali blíže  k tábořišti pod střechu. Od té doby říkáme, že HUSKY je odolná, silná značka, která s vámi  přečká sebehorší časy . 

Letošní rok se s námi opravdu nemazlil

O to více jsme si uvědomili, jak je pro nás podpora  HUSKY cenná a jak velkou radost nám všem udělalo, že se můžeme opětovně vyfotit ve  stejných tričkách a ještě si odvést dárečky.  

Jednoduše děkujeme ti HUSKY a ten bílý vlající baner, co jsem kdysi viděla, již dávno není  pouhým banerem nějakého sponzora, ale je součástí nás a je srdcem našeho tábora.

WEB - nevidomytabor.cz

FB - www.facebook.com/taborpronevidome

IG - www.instagram.com/tabor_pro_nevidome/