Ale kam? Za pár hodin je tma jak v pytli a já ani pořádně nevím, kde mám všechno, co sebou potřebuji. V poslední době sem se často toulal po Novohradských horách, ale vždycky mě víc než samotné vrcholy zajímalo to jejich úpatí, kterým jsem se k nim přibližoval.
To by šlo, místo plus mínus mám, ze sklepa beru krosnu, karimatku, spacák, stan, pár jablek, sušenky a pár litrů vody. Navrh přihazuji merino, protože určitě bude kosa jak blázen.
Hurá na vejlet. Auto sem nechal na parkovišti v Trhových Svinech (parkování je díky viru teď na hodně místech zadarmo, takže aspoň něco).
Ehm, je vidět že sem balil trochu narychlo a bez většího rozmyslu, protože to je těžký jak blázen, ale co už. Zase mám sebou téměř vše, abych tu aspoň dvě noci vydržel.
Hned co jsem se vyškrábal na první kopec a rozhlédl se, projelo mě takové to klasické cestovatelské vzrušení, přicházela zlatá hodinka a vše se barvilo do úžasných odstínů. Stáda srnek, ticho a klid. To prostě chceš. Nacházím místo na spaní, tady by to šlo – mám takové pravidlo, že východ musím mít mezi nohama ☺ Původní plán zůstat jen ve spacáku nechávám na jindy a jdu postavit stan. Přece jen bude v noci kolem nuly. Obloha v Novohradkách je úžasná tím, že je zde poměrně malé světelné znečištění, takže si dlouho do noci vychutnávám tu nebeskou podívanou.
Ráno mě probouzí krásný východ a já se vydávám s „plnou polní“ směrem kamkoliv. Nekonečné lesy, travnaté louky, křišťálově čisté potoky, koně, krávy, kozy, ovce – tomu říkám relax.
Vyškrábal jsem se na vrchol jménem Kohout a s pomalu přicházející nocí jsem si řekl, že je čas najít místo kde složím hlavu dnešní noc. Nakonec to bylo nedaleko obce Klení, která nabízela tak neuvěřitelné výhledy, že bych tu snad chtěl i žít.
Po mnoha hodinách potkávám dnes již třetího!!! člověka - povídá : „na čundr, na čundr? To sem tady snad ještě neviděl“ Chvíli se bavíme a nakonec se dozvídám, že se sem plánoval odstěhovat na stáří právě proto, že je zde minimum lidí a neuvěřitelný klid. Jak já mu rozumím.
Ale už je pomalu čas najít dnešní „milion stars hotel“ Ufff - místo jaké jsem dlouho neviděl. Stačilo jen trochu sejít z lesní cesty, kouknout do mapy a ejhle, to je něco! Večer mi dělá společnost jen srnčí bekání, pár sov a jedno hejno prasat kdesi v povzdálí.
Další den pokračuji zpět do Trhových Svinů, kde mám auto a mám v plánu omrknout ještě pár míst a večer, hned po západu se vrátit zpět domů.
Říkám těmhle trekům „píchni prst do mapy“, kdy hlavním cílem je vyhnout se turisticky exponovaným místům a najít taková místa, která mají stále své kouzlo i přes to, že na vás nevyskočí ve vyhledávači v nějakém top výběru.
Jsou jich stovky a stovky, kde zaručeně nepotkáte nikoho a užijete si přírodu ve své ryzí podobě. Stačí jen kouknout do mapy, někam hodit prst a trochu se u toho zamyslet.
A pak hlavně vyrazit a to vzrušení si zažít na vlastní kůži ☺.
Sepsal Michal Petrů