Expedice Z101: Nedobrovolný čtvrt rok v Súdánu začíná

Dva dny v prvním súdánském “městě”

Wadi Halfa je prvním súdánským městem po překročení hranice a svým charakterem připomíná spíše českou vesnici před sto lety. Aglomerace je srovnatelná s Plasy, přičemž Plasy svou metropolitou jsou blíže k New Yorku, nežli Wadi Halfa k Plasům.

Přemýšlíme, kde tady před 75 lety bydleli Hanzelka se Zikmundem, když v denících zmiňují, že strávili noc v hotelu. Jejich vzor ale následujeme a rovněž se ubytujeme v místním hotelu za 300 Kč na noc a s personálem, který už neuvidíme.

Vyrážíme na obchůzku místa a hned před branami hotelu nám je jasné, že jsme se ocitli v úplně jiném světě. Za zády jsme nechali Egypt se všemi těmi nekonečnými prosbami o bakšiš, neustálými dotěrnými žádostmi o peníze i za to, že stojíte na břehu Nilu a ocitáme se v prostředí, kde se stáváme doslova atrakcí. A které je současně atrakcí pro nás.

Dámy v kafeterii z vlněného plechu na Tomáše obdivně koukají a nabízejí pravou súdánskou kávu, kterou si odnášíme v termosce vypláchnuté ve škopku s hnědou vodou. Chuť je nezaměnitelná, stejně tak jako sladkost čerstvě vymačkané pomerančové šťávy. Na večeři si dáváme pizzu a ta … je skvělá. Na plastových židličkách a stolku v prachu hlavní ulice ve Wadi Halfě jsme objevili vynikající jídlo, za které tentokrát neplatíme mnohonásobně více než místní a užíváme si pravého súdánského večera. 

Druhý den vyrážíme zařídit SIM karty, přičemž po hodině a půl sympatická slečna sdělí Tomášovi, že skvělé pokrytí signálem bude v Chartúmu a tady je maximum “edge”. Chartúm je vzdálen 12 hodin jízdy, na kterou se tedy vydáváme další den.

Na cestě do hlavního města 

Budík zvoní 4:30, balíme věci a chystáme se vyrazit na cestu, když zjistíme, že hlavní vchod je uzamčen a nikde není nikdo, kdo by měl klíč. Příčinou pravděpodobně bude fakt, že nikdo na hotelu neuměl ani slovo anglicky a na lístku napsaný čas evidentně nikdo nepochopil.

Ani po prohledání všech šuplíků v zaprášené recepci se klíče nepodaří najít, ale naštěstí se Lindě podaří najít boční vchod, kterým se běžně vynášejí odpadky. Malý průchod stačí akorát tak na to, abychom se jím v podřepu protáhli i se zavazadly a pak za sebou malá vrátka přivřeli, protože je nám jasné, že v opačném směru na svou příležitost čekají krysy.

Jedeme směr hlavní město. Máme před sebou 12 hodin a asi tisíc kilometrů podél Nilu a částečně napříč pouští. Teplota se od ráda šplhá výš a výš a postupně atakuje 50 stupňů. Olej v motoru je na hranici stovky a hrozí, že budeme muset začít topit dovnitř George, abychom mu odlehčili.

Pohled na dva bělochy, jak polonazí sedí v autě s neznámou SPZkou, překvapuje nejednu silniční kontrolu, která nás raději nechává projet. Konečně veškeré naše dokumenty jsou v pořádku a jsou psány v latince, což je něco, s čím se většina uniformovaných příslušníků nikdy nesetkala.

Vlastnictví dvou typů mezinárodních řidičáků je jako z říše snů, takže kontroly většinou spočívají v tom, že jsme dotazováni na to, zda nevezeme alkohol. Prohibice sice byla zrušena před dvěma lety, nicméně příslušníci to buď neví, nebo zkouší získat drobný úplatek. Během pobytu v Súdánu zjistíme, že navzdory zrušení zákazu prodeje alkoholu nejde fakticky v normálních obchodech sehnat ani pivo. 

Cesta do Chartúmu vede podél Nilu a příležitostně ji zpestřují různé místní zajímavosti. Např. absentující kus silnice, který náhle z ničeho nic chybí, případně retardér, jenž vznikl návozem hromady suti do výšky cca metru. Už chápeme, proč nám bylo zdůrazňováno, že nemáme jet rychle … 

Samostatnou kapitolou je tankování. Benziny po cestě příliš nejsou a když jsou, tak nemají naftu, když mají naftu, nemají obsluhu. Výsledkem je, že tankujeme kdykoliv to je možné a stejně nakonec musíme jednou tankovat z kanystrů, které se snažíme udržovat stále plné.

Na polité ruce Tomáš Lindě doporučí očistit si je pískem. Linda poslechne a dalších několik hodin má ruce od nafty i písku. Zázemí na cestě poskytují lokální kafeterie, kde dostáváme od místních datle, kteří se při jejich darování drží na srdci. Dochází nám, jak upřímný jejich dárek je a co to pro ně znamená. Datle zapíjíme černou kávou, kterou místní automaticky sladí. Neslazená káva znamená, že nedostanete cukr navíc.

Příjezd do Chartúmu

Příjezd do hlavního města, které v překladu znamená “sloní chobot”, vede přes Omdurman, bývalé hlavní město Súdánu v dobách, kdy zemi spravovali ještě Britové. Cesta je lemována kozami, krávami a melouny a my tušíme, z čeho se bude skládat náš jídelníček.

Vjíždíme na most, který obě města spojuje a před sebou máme panorama současné súdánské metropole. Na první pohled nás zaujme kontrast mezi nízkou zástavbou tvořenou obyčejnými domky, několika vysokými budovami, z nichž jedna imituje slavnou londýnskou “okurku” a koloniálními stavbami podél Nile Street.

Vjíždíme do města a před námi se po levici objevuje obrněný vůz, ze kterého vyskáčou maskovaní muži a zastřelí dva mladíky na ulici. Jsme v zemi, kde před dvěma dny proběhl pokus o převrat. Původní plán strávit zde měsíc se rozplývá.

Expedice Z101

WEB - https://z101.cz/
IG - https://www.instagram.com/expedice_z101/