Jorche vyrazil sám brzy ráno do Canady, ale nesl stejně jen půlku věcí s tím, že se večer ještě vrátí a přespí v rámci lepší aklimatizace v Base Campu. Věci máme sbalené, každý přibližně 35 kg a vyrážíme do Canady. Na půl cesty se mi pod váhou jídla a vybavení trhá popruh na krosně. Abych mu ulehčil provizorně ho zalepuju páskou a Šimonovi předávám summitový batoh vážící kolem 8 kg, který je také přidělaný k mé krosně. Šimka samozřejmě po cestě s chutí patřičně motivuju a dodávám mu potřebnou energii k výstupu :D. Šimon má na sobě nálož vážící přes 40 kg a dobrých 300 m výškových v prudkým svahu má co dělat, aby vůbec věci do Canady dopravil (jak říkám, Psí voják :D).
V Canadě postavíme stan, pořádně ukotvíme kameny, a ještě se chystáme vytáhnout dva summitové batohy s jídlem do Nido de Condores a ušetřit tak cenné kilogramy na zítra. Po chvilce šlapání je na Šimonovi vidět, že už toho má docela plné kecky (ještě aby ne...). Výška už je opravdu znát, a tak volíme pomalejší tempo s kratšími kroky, pokud možno s méně přestávkami. Cesta z Canady do Nida trvá asi 3 hodiny. Dorážím tam o 15 minut dříve a mám proto možnost se podívat za hranu, kde jde vidět druhá strana And. Výhled mi doslova vyráží dech. Je pravděpodobně nejhezčí, který jsem doposud zažil. Po tom, co Šimon doráží, ukrýváme batohy na jedno místo, které zakryjeme kameny. Pak směřujeme zpátky do Canady. Začínáme cítit hlavu a noc v Nidu si takto brzy nedokážeme skrze tu výšku představit. Dolů nám to trvá asi 40 minut a po cestě fotíme pár pěkných snímků se západem slunce.
Po návratu zpět jsme natěšení, jak si po náročném dni uděláme super večeři a budeme hodovat. Ovšem to bychom nesměli mít vařič a bomby v summit bagu v Nidu...(ale víte co říká Šimův taťka :D .. „Chtěli jste jít do hor, tak si neztěžujte“.) Místo vařící hovězí polévky a horké čokolády tak máme ledové fazole s cookieskama. Nejhorší je, že si nemůžeme ani udělat vodu ze sněhu a doplnit tekutiny, což je v této výšce nesmírně důležité.
Večer si se Šimonem vyměňujeme pár názorů ohledně výstupů na summit. Jelikož má být na následujících pár dní pěkné počasí a snášíme výšku poměrně dobře, tak bych se chtěl pokusil o summit už pozítří. Nerad bych trávil dalších několik dní ve špatném počasí v 5 400 m. Šimon ale spíš zastává strategii pořádné aklimatizace. Nicméně nakonec se shodujeme, že na základě toho, jak se budeme cítit výš, to tam buď pošleme nebo počkáme. Kolem desáté večer uleháme a posloucháme pár písniček před spaním.
