Vyrážíme kolem deváté dopoledne s plnou polní. Prvních 6 hodin je cesta s mírným stoupáním docela piánko (jak říká Šimek… Rock n´ Roll :D). Nicméně s rostoucí výškou se počasí rapidně zhoršuje z + 15°C bezvětří na mínusové hodnoty °C se silným větrem. Mrazivé počasí nás doprovází takřka poslední 2 hodiny výšlapu, ve němž je 80 % veškerého stoupání celé cesty. Samozřejmě, jak už u mě bývá zvykem, v úvodu stoupání mě začíná trošku zlobit puchýř na levé patě. To už mě ale ani nepřekvapuje. Ze zkušeností z minulých expedic, bych se divil, kdyby cesta probíhala bez komplikací. Ale jak říká Šimkův taťka „Chtěli jste jít do hor, tak si nestěžujte“. Přesto se cítíme natěšení a plní energie. Tomu ostatně odpovídá i svižné tempo, které udržujeme a předbíháme jednu expedici za druhou. Zaskočeni prudkou změnou počasí si uvědomujeme, že jsme potkali v Confluencii pár lidí v obyčejných spíš sportovních než trackovacích botech. Jelikož nám začínají mrznout nohy v kvalitních La Sportivech a Scarpach, boty podobné “prestižkám“ by se jim nemusely vyplatit…
Po asi 8 hodinách chůze dorážíme do BC Plaza de Mulas. Na internetu většinou píšou, že zde bývá kolem 0 °C…aktuálně je -20°C. Vyzvedneme si duffle baggy a přesouváme se do stanu Juan Herrera (společnost, co nám poskytla muly). Začínáme doplňovat energii ve formě tří hrnků s kakaem, tří konzerv tuňáka s kuřecím kořením :D a zakončujeme to pár sušenkami. Ve stanu se seznamujeme s Němkou, která už je v Base Campu třetí den. Dává nám aktuální info o uvízlé expedici (než je záchranáři našli, jeden měl omrzliny na nose, na prstech rukou i nohou a další umřel údajně na vyčerpání). V tu chvíli si rychle začínáme uvědomovat, že to asi fakt výšlap na Špilberk nebude a jak nesmírně musíme být opatrní. Nicméně Němka už začíná mít špatného počasí po krk. Na základě údajně zlé předpovědi počasí na následující týden, se rozhoduje to druhý den zabalit a jít domů.
Následně potkáváme Jorcheho z Buenos Aires. Neumí anglicky, tak komunikace probíhá výhradně ve španělštině mezi ním a Šimonem. Říká, že je bývalý voják a na Aconcaguu se připravoval celý rok. Jeho příprava se skládala z půlmaratonových běhů a pro jistotu ještě za sebou tahal kamióny pro zpevnění nohou :D. Přesto nám říká svůj plán, jelikož má výrazné problémy s výškou. Asi za 2 dny by rád vyrazil do Nida de Condores 5 400 m a následující den v jednu odpoledne chce útočit na summit (cca 1 600 m výškových převýšení). ŠÍLENÝ! Na což Němka říká, že to je čistá sebevražda, vycházet před východem slunce. Prý to nikdo nedělá z důvodu jistých omrzlin atd. No, tak si od každého bereme něco a s plnou hlavou myšlenek jdeme spát.
