Jak vybrat stan
Kopuli nebo Áčko? Pro šest nebo pro tři? Dural nebo sklolaminát? Nabídka stanů nabízí v současné době nepřeberné množství variant.
Jako skupina pěti účastníků zlaté úrovně Mezinárodní Ceny Vévody z Edinburghu jsme se dlouho rozmýšleli, kde splníme závěrečnou expedici, jíž bychom ukončili zlatou úroveň našeho programu. Po nějaké době jsme narazili na hikingovou trasu GR 211 vedoucí přes krásné přístavy, horská městečka i samotné pohoří Serra de Tramuntana.
A my věděli, že výběr kvalitního trekového oblečení a jeho správné vrstvení bude naprosto zásadní pro hladký průběh naší DofE expedice. Proto jsme se vybavili u Husky:
A jak vše obstálo zkoušku mallorského únorového počasí, proměnlivých nadmořských výšek a tím pádem i změny terénu a teplot si můžete přečíst na konci článku.
Pro cestu do Palmy jsme využili přímého letu z Vídně. Po příletu do hlavního města Mallorky jsme spěchali do blízkého Decathlonu, abychom koupili kartuši a kahan, ubytovali jsme se v hostelu v historickém centru města a šli jsme brzy spát, abychom nabrali síly na následující dny.
Ráno jsme se po komplikacích s hledáním správné zastávky (autobusové nádraží je v podzemí) vypravili do města Esporles, kde jsme se napojili na trasu GR 221. Krátce po zahájení expedice jsme narazili na první ukazatele a červeno bílé značení, takže jsme byli velmi optimističtí. Jelikož jsme účastníci již zmíněného rozvojového programu pro mladé lidi, měla naše expedice jistá pravidla – obejít se bez peněz, bez telefonu a podobně.
Vystoupali jsme až do městečka Valldemossa s velmi příjemnou atmosférou. Poobědvali jsme u místního kostelíka a pokračovali v cestě dál.
Nejkritičtějším úsekem prvního dne bylo stoupání k naplánovanému místu přespání Refugi de Son Moragues. Přesto jsme vystoupali až k útulně, která však byla uzavřená, takže jsme přespali v její blízkosti ve společnosti horských koz a ovcí.
Druhý den ráno jsme se po snídani vdali ještě trochu výše do hor, kde jsme obdivovali nádherná panoramata. Bohužel musím přiznat, že nás zklamalo značení trasy. Chvíli jsme se řídili kamennými mužíky (kupička kamenů postavených od turistů jako značení správného směru), ale i ti se v horách přestali objevovat. Na oficiální značení jsme narazili opět až ve městech.
Před polednem jsme sešli až do města Deià, kde jsme mohli obdivovat klid, atmosféru a architekturu. Naším cílem byl Port de Sollèr, takže před námi bylo ještě pár kilometrů cesty.
Pro přespání jsme využili jedné z útulen celé ubytovací sítě, konkrétně hostelu Refugi de Muleta. Byli jsme velmi mile přivítání a hostel byl prázdný a neuvěřitelně pohodlný. Cena za noc činila 14 euro, takže doporučujeme využít služeb útulen během cesty, neboť jsme se třetí den cítili daleko lépe odpočatí.
Třetí den naší cesty jsme strávili ráno v Portu, poté jsme pokračovali přes centrum Sollèru dál do hor. V Sollèru je na náměstí velmi pěkná katedrála, kterou doporučujeme navštívit.
.
Dále už jsme stoupali do vyšších a vyšších nadmořských výšek. Tentokrát byla cesta dobře značena i v horách. Stezka byla opět velmi strmá, ale úsek Sollèr – jezero Cúber byl poměrně (i vzhledem k ročnímu období) frekventovaný, takže jsme měli cestou možnost pohovořit s místními, nebo s ostatními turisty.
V odpoledních hodinách jsme prošli s obdivem kolem jezera Cúber a využili jsme náskoku, abychom se utábořili až dál podél trasy. V lese za jezerem jsme narazili na spoustu hezkých rovných plácků a jeden z nich jsme využili k přespání.
Čtvrtý den jsme vyšli za úsvitu krásnou krajinou až do nejvyšších míst trasy. Nejvyšší hora Mallorky Puig Major zasahuje do vojenské oblasti a není tudíž zahrnuta do trasy.
Druhá nejvyšší hora Massanella přístupná je, ale těžko se napojíte na správnou pěšinu vedoucí na její vrchol. Není však nutné hledat ty nejvyšší vrcholy, protože sama trasa GR 221 vede přes místa s krásnými výhledy. Místy byla příroda až pohádková.
Cílem naší expedice bylo město Lluc, odkud jsme plánovali odjet spojem přes Incu a do Palmy. Sice jsme se cestou obávali změn jízdního řádu, avšak autobus odjel na čas a my jsme se plni zážitků a neprchajícího entusiasmu vrátili zpět do hlavního města ostrova.
Nejzajímavější částí této ostrovní metropole je historické centrum plné obchůdků a restaurací, kde je možno ochutnat něco z místní kuchyně. Doporučujeme nechat si doporučit od místních dobrou restauraci na Tapas.
Příjemné chvíle se dají strávit také na pláži nebo při procházce po promenádě vedoucí v její těsné blízkosti. Mezi zajímavé monumenty patří hrad Belveder nebo Katedrála Panny Marie, která se řadí mezi nejvzácnější architektonická díla Středozemí.
Na letiště jezdí pravidelná linka autobusu A1, lístek stojí 5 euro a za 20 minut jste na letišti, které vás ohromí svou velikostí.
Jak jsem již zmiňoval, během některých úseků trasy chybí značení a může se stát, že nebudete mít signál na telefonu, proto se doporučujeme na cestu dobře připravit a mít ve výbavě také mapu papírovou.
Cesta je krásná a prochází skrz spoustu zajímavých historických center. Na druhou stranu místy nás zaskočilo velké stoupání, které bylo spíše pro pokročilé turisty. Pokud vyhledáváte aktivní dovolenou, ale nechcete se nahonit, chcete se zastavit na každém hezkém místě a strávit zde pár chvil, doporučujeme naplánovat si kratší úseky cesty.
Překvapila nás síť ubytoven určená přímo pro turisty z trasy GR 221. Vyspali jsme se v pohodlí, vysprchovali, zahřáli. Je zde i možnost připlatit si za večeři, snídaní.
Pro levnější zakoupení lístků do autobusů doporučujeme aplikaci tib.com. V autobusech použijete vygenerovaný QR kód. Není tak potřeba vysvětlovat řidiči, kam až se potřebujete dostat a kolik lístků platíte.
Říká se, že správně ponožky jsou základ, a já rozhodně můžu potvrdit, že tomu tak je. Díky trekingovým ponožkám od Husky jsem měl stabilnější nohy. Svou funkci splnily i během chladných nocí.
Tuto funkční mikinu jsem během expedice prakticky nesundal. Hodila se jako druhá vrstva při přechodech přes hory, ale posloužila mi i při pobytu v nižších nadmořských výškách. Je pohodlná, praktická a kombinovatelná s ostatními vrstvami.
Triko funguje jako skvělá spodní vrstva. Jeho antibakteriální a funkční vlastnosti jsem ocenil zejména proto, že jsem věděl, že ho budu mít na sobě po celou dobu expedice. Díky svému materiálu je velmi pohodlně a lehké. Dá se vyžít pro jakoukoliv outdoorovou aktivitu.
S bundou Nakron jsem nemohla být spokojenější. Díky jejímu vysokému vodnímu sloupci (20 000 mm) nikdy nepromokla a hlavně ani na naší nejvyšší a bezpochyby největrnější cestě po hřebenovce neprofoukla. Zároveň ale byla velmi lehká, pohodlná, prodyšná a praktická. Takže tato všestranná bunda obstála na výbornou jak aktivity v náročných horských podmínkách, tak běžné každodenní využití později v Palmě.
Hledala jsem spacák, který bude lehký do batohu, skladný a zároveň mi v něm nebude v noci zima. Pokud jsou tyto tři věci i vaší prioritou, nemůžu Dinis -10°C doporučit více. Díky své extra nízké hmotnosti 940 g a malým rozměrům ve sbaleném stavu byl velmi praktický na přenos. A zkoušku mallorských mrazíků, které vždy v noci přišly, také obstál.
Bezkonkurenční přednosti této karimatky jsou její rozměry a váha. Doslova ji v krosně ani neucítíte a navíc je opravdu velmi dobře skladná, takže opravdu zabere minimum místa. Zároveň ale, když ji rozložíte a nafouknete, tak vám zajistí pohodlný spánek, nerušený tlačením kamínků a větviček do zad. Karimatka splnila všechny požadavky, které jsem měla na karimatku vhodnou na trek, kde potřebujete šetřit každý gram a každý kousek místa.
Tyto žlutočerné kalhoty sloužily během expedice skvěle. Jsou velmi lehké, ale zároveň po celou dobu mi v nich nebyla zima. Využít se dají jak pro sportovní aktivity, tak pro klasické nošení. Malé uzavíratelné kapsy se výborně hodí, když u sebe potřebujete mít mapu, peněženku nebo telefon. Osobně jsem tyto kalhoty využil pro pěší horskou túru, tanec v klubu, cestu v letadle nebo i pro spaní ve spacáku, v žádném případě mě tyto kalhoty nezklamaly.
Pro výběr tohoto spacáku jsem se rozhodl hlavně kvůli velice nízké hmotnosti. Se svými 800 g nezabírají v krosně příliš místa a vaše záda jistě ocení každý gram méně. Spacák je v rámci možností pohodlný a dobře se mi v něm spalo. I když je určený pro mírnější klimatické podmínky nebál bych se ho využívat i v zimě.
Na našem blogu se ještě dozvíš:
Kopuli nebo Áčko? Pro šest nebo pro tři? Dural nebo sklolaminát? Nabídka stanů nabízí v současné době nepřeberné množství variant. Jsme DofE – celosvětově nejvýznamnější program neformálního vzdělávání pro mladé lidi po celém světě. V rámci našeho programu Pokud existuje místo, které přímo vybízí k otestování funkčního oblečení, pak jsou to Faerské ostrovy. Obecně tady počasí bývá
Jak vybrat stan
Husky pomáhá: neformální vzdělávání s programem DofE
DofE: Expedice na Faerských ostrovech
Více fotografií: