První den byl cíl projet Prahu až do Berouna. Trochu se motáme centrem až jsme nakonec dorazili před Palladium. Tam se s námi přišla rozloučit kámoška Linda, která to na oficiální rozlučku do hospody nestihla a také se tam s námi rozloučila jedna z babiček. Druhá s námi pokračuje až do Salzburku. Vymotat se v sobotu přes Pražskou náplavku, kudy oficiálně vede cyklostezka bylo o nervy. Přívozem jsme se přeplavili na druhý břeh Vltavy a dál už pokračovali po cyklostezce nejprve podle Vltavy a následně už podle Berounky. Do Berouna jsme dorazili za šera a tam nás uvítal Michal se Zuzkou, u kterých jsme měli ten den nocovat. Večer jsme si zpříjemnili skleničkou a přátelskou debatou. Na delší dobu poslední spaní pod střechou.
Naštěstí skleniček na zdar naší cesty předchozí večer nebylo moc, tak se vstávalo poměrně dobře. Ostatně jako velmi spolehlivý budíček fungují děti. Po ranním rozloučení jsme pokračovali směr Příbram přes bývalou vojenskou posádku v Jincích. Bylo o něco chladněji, ale na konec března pořád pěkné počasí. Chtěli jsme se vyhýbat frekventovaným silnicím a tak jsme jeli hlavně po těch vedlejších a cyklotrasách. Kvalita byla místy dost špatná a my se drkotali po kamenitých polňačkách. Byli jsme hodně unavení a krajina za Příbramí se dost vlnila. Olda tedy zavelel, že ráno moudřejší večera. Odbočili jsme na vhodném místě do lesa a na krytém místě postavili stan.
Ráno je dost chladné a tak se nikomu ze spacáku moc nechce. Ale nedá se nic dělat, musíme pokračovat. Od prvního šlápnutí přibylo kopců a to řádně. Opět se vyhýbáme hlavním silnicím. Strakonickou jsme tedy jen protnuli a pokračovali dál směr jih. V podvečer jsme po další porci šlapání do kopců dorazili do Vlachova Březí a čekalo nás několik posledních kilometrů do Prachatic. Ty patřili k těm nejnáročnějším. Zejména stoupání od přehrady Husinec nás stálo poslední zbytky sil. Ženská část sestavy trvala dnešní den na ubytování opět někde pod střechou. Penzion jsme zamluvili už ráno a po příjezdu do Prachatic ho pak našli velmi rychle a Verča šla domluvit platbu a uskladnění kol. Bohužel zjišťujeme, že to co se tváří jako penzion je ve skutečnosti spíše zakouřený bar s pokojíkem k pronájmu. Uskladnění kol, by mělo být v garáží s prosklenými vraty, což se nám nelíbí. Na to majitel odpovídá, že on tam mívá káru za 6 mega, tak čeho se bojíme. No nic, tady nebudeme. Verča narychlo obvolává ostatní penziony ve městě a nakonec máme velké štěstí a najdeme za super cenu, jedno z nejkrásnějších ubytování, kde jsme na kolech spali. Paní majitelka je hrozně ochotná a my spíme v luxusním apartmánu. Po porci kopců jsme všichi vorvaní jak angrešt, takže dost brzy usínáme.
Čtvrtý den ráno vstáváme s tím, že jsme 40 kilometrů za plánem. Respektive přesný plán na celou cestu nemáme, ale babička musí stíhat sobotní vlak ze Salzburgu domů. Naštěstí jsme počítali s jedním dnem navíc. Díky náročnosti předchozích dní se rozhodujeme tento extra den obětovat na dnešek a dojet jen na nocoviště v Novém Údolí na Šumavě. Nikam tedy nepospícháme a užíváme si pěkné ubytování. Mezitím se udělá další z krásných dní a my vyrážíme vstříc hřejícímu jarnímu slunci. Bohužel jízda brzy přechází v chůzi, jelikož kopec do Libínského sedla pro nás není reálný s naším nákladem vyjet. Tady už začíná krásná Šumavská krajina, kterou milujeme. S Verčou máme k Šumavě srdečný vztah. Tudy vedli naše první společné dálkové treky. Ve Volareh dáváme přestávku a pak míříme k Soumarskému Mostu, za kterým už začíná Národní park. Užíváme si jízdu po lesních cestách a trochu nás překvapuje, že se místy objevuje v lese sníh. Po průjezdu Stožcem jsou to poslední 3 kilometry na nocoviště a podél cesty už je sněhu opravdu hodně. Na nouzovém nocovišti v Novém údolí je ho naštěstí jen trochu okolo. Večer posedíme nad skleničkou, ale zima nás brzy žene do spacáků. A noc je opravdu chladná. Na stanu máme po ránu námrazu.
Po sbalení stanu a všeho ostatního nás čeká poslední kilometr z kopce na hraniční přechod a tam se loučíme s Českem. Minimálně na 6 měsíců .. kdo ví ....
Pokračování příště.
Článek sepsali Berkovi Na Kolech