Opět jsme se nemohli dočkat jara a hned jak to bylo jen trochu možné, najížděli jsme kilometry kolem “komína”, hlavně podle Labe a na blízkém Kokořínsku, abychom byli ve formě na první delší cestu. Tou byla cyklostezka Bečva v termínu Velikonoc. Nacpaným vlakem do Valmezu, podle Rožnovské Bečvy až na sedlo Čarták, kde jsme sjeli k Bečvě Vsetínské, dále po proudu do Vsetína a zpět do Valmezu. Kousek za Přerovem jsme potom dosáhli řeky Moravy a dojeli jsme až do Starého Města u Uherského Hradiště. Počasí bylo ještě hodně jarní a proměnlivé, ale cyklostezku Bečva můžeme doporučit, pro pohodovou cyklistiku je ideální, určitě jedna z nejlepších v Česku.
Když se oteplilo a přišel měsíc květen, vyrazili jsme na další cestu. Opět vlakem, tentokrát do Veselí nad Lužnicí. První noc jsme strávili v nedaleké Třeboni, okolní terén je pro cyklocestování jako stvořený. To se bohužel už nedá říct o terénu ze dne druhého. Od rána se profil mírně zvedal a my se blížili k Novohradským horám, krajina byla úžasná, na horizontu vrcholky hor a všude kolem nás rozkvetlé louky a do toho krásné počasí. Nocovali jsme na louce u farmy nedaleko rakouské hranice, tu jsme překročili brzy po ránu a naším cílem byl Linec. Cesta nám ale dala hodně zabrat, nahoru a dolů a tak několikrát. To s naší náloží brašen a dětmi navrch není moc slučitelné, takže jsme se něco natlačili než jsme se dostali k údolí, které klesalo až k Linci na břehu Dunaje, a my si mohli při sjezdu odpočinout. Na noc nás k sobě vzal cyklocestovatelský pár. Ráno jsme vyzvedli mamku na nádraží a pokračovali podle Dunaje až do bavorského Pasova. Další den jsme museli bohužel skončit už ve Vilshofenu, protože mámě na naloženém zadním kole praskali dráty. Ale vše špatné je pro něco dobré a zdejší marína byla moc krásná. Proti proudu krásného modrého Dunaje jsme dorazili po dalších dvou dnech do historického Regensburgu, kde jsme se chytli řeky Regen nebo chcete-li Řezná a dojeli až zpátky do Čech. Počasí nám opravdu přálo, za celý týden ani kapka deště. Moc jsme si to užili a nabrali formu na Scandinavia tour.
Ta pro nás začala rezervací letenek do Helsinek a balením kol do krabic pro leteckou přepravu. Odbavení nadrozměrných zavazadel proběhlo hladce, což už se nedá říct o přistání. Po několika turbulencích za Olíkova křiku - “Padáme! Padáme!” jsme dosedli na letišti Vanta. Na letišti jsme složili kola a přes město došlapali do prvního kempu a naše tour mohla začít. Projeli jsme si finské hlavní město a první noc strávili kdesi v lese, jelikož ve Finsku je povoleno volně tábořit. Bohužel jsme zjistili, že má Olík teplotu. Finsko nás překvapilo tím, že nebylo tak placaté jak jsme očekávali, ale krajina byla krásná, spousta lesů a jezer, členité mořské pobřeží. Jezdili jsme hlavně po vedlejších silnicích, občas jsme ale museli po hlavní dopravním provozem, protože cyklostezek jsme moc nepotkávali. Počasí se trochu zhoršilo a po prvotních letních dnech se dost ochladilo, navíc Olíkova teplota se nelepšila, naopak. Po několika dnech jsme museli vyhledat doktora a zjistili jsme, že Olíka trápí zánět středního ucha. Předepsaná antibiotika naštěstí situaci rychle zlepšila a my mohli po dvou nocích v motelu pokračovat do Turku a odtud trajektem na Alandy.
Tam nás potkalo opět krásné počasí. Přijeli jsme do hlavního města Marienhaamu, kde právě probíhala oslava nezávislosti tohoto souostroví. Olíkův stav se zlepšoval a už šlapal první kilometry na kole sám. Trajektem, který tentokrát nebyl plný kamionů ale diskoték a barů, jsme dopluli až do hlavního města Švédska, Stockholmu. Po noci v kempu jsme si druhý den projeli Stockholm a vyřídili potřebné nákupy. Krajina kolem Stockholmu byla hodně zastavěná a dlouho jsme projížděli městy než jsme se dostali opět do opuštěné krajiny. Nocovali jsme u jezer nebo na břehu moře. Olík už byl úplně fit a šlapal kolem 30 kilometrů denně, zbytek se nechal táhnout na tyči. Po několika dnech jsme dojeli do města Motala na břehu jezera Vattern, kde se právě konal největší cyklistický závod ve Švédsku. Na břehu jezera začali kopečky, přes které jsme dojeli až do města Huskvarna. Počasí se trochu pokazilo a my po dlouhé době schytali deštivý den. Jižní část Švédska se nazývá Götaland a je velmi řídce obydlená, i tady jsme projížděli kouzelnou krajinou plnou lesů a jezer. Jasně, to bylo po celé Skandinávii ale tady jsme jezdili šotolinovými cestami, občas jsme přijeli na louku nebo projeli kolem farmy. Slunce nám svítilo, kolem nás se pásli krávy a my si užívali krásy cyklocestování. Na břehu moře v Halmstadu nás chytlo špatné počasí s větrnou bouří, která přicházela od Severního moře. Další den jsme se napojili na stezku Kategatleden, která nás po břehu průlivu dovedla až do Helsinborgu. Tam jsme se trajektem přeplavili do další země, Dánska.
První noc jsme strávili v oblíbeném shelteru, další den jsme pokračovali do Kodaně. V Dánsku jsme se potkali s létem a užívali si první koupání v moři. Po příjezdu do Kodaně jsme moc nadšení nebyli. Příjezd nám vyšel na sobotu, takže bylo město přecpané davy turistů, kteří si procházeli centrum města, další opilí halekající turisté pluli po kanálech na lodičkách. Infrastruktura pro cyklistiku výborná, ale na kolech tam jezdí všichni - doručovatelé, kavárny, zmrzlináři a vše, co si umíte představit. To není pro dva české cykloturisty s vozíkem a prckem na kole na tyči ideální. Z centra jsme tedy chtěli co nejdříve pryč. Projeli jsme Christiánii a navštívili zdejší oceanárium. Spali jsme ve čtvrti Brondby, kde jsme si konečně vyprali velké prádlo. Cesta na jih Dánska a dále až na jih ostrova Falster byla malebná, dánská historická města, stezky po břehu moře a mezi lány polí. Z Gedseru jsme trajektem přejeli do další země na trase, Německa.
Projeli jsme si centrum Rostocku a nocovali u známých nedaleko Warnemunde. Počasí nám opravdu přálo a letní teploty rostly přes 30 stupňů. Užívali jsme si koupání v Baltském moři se kterým jsme se rozloučili v hanzovním městě Wismar. Noc jsme strávili v kempu v nádherném historickém městě Schwerin a další den dojeli až k Labi. To nás mělo za týden jízdy dovést domu. Jak už víte trasu po Labské cyklostezce jsme absolvovali před dvěma lety, takže to pro nás byla nostalgická část trasy. Naše oblíbené nocování je v maríně ve městě Tangermunde na soutoku řek Tanger a Labe. V Magdeburku se k nám připojila mamka a pokračovala s námi zbytek cesty. Přišel červenec a ještě větší vedro. Olík už jezdil na kole jak drak a denně zvládal 50 a více kilometrů. Snažili jsme se každý den najít koupání, zmrzlinu a přestávky dělat jen ve stínu. Po trase jsme také potkávali čím dál více cykloturistů, převážně z Česka. V Drážďanech se už ochladilo a my ukrajovali poslední kilometry zpět do Česka. Před hranicí protéká Labe Česko-Saským Švýcarskem a jeho kaňonem a po břehu vede cyklostezka, jeden z nejkrásnějších úseků na celém toku Labe. Průjezd hranicí je pro nás vždycky euforický, stejně jako tento v Dolním Žlebu.
Cestu přes Česko už notoricky známe, tak nám až domů utekla jako nic. A bylo to po 37 dnech a 2500 kilometrech, když jsme překonali všechny překážky, a dojeli až domů. Ale ani to nám nestačilo a pro rok 2019 jsme vymysleli ještě větší dobrodružství.
Sledovat nás můžete na našem facebookovém profilu Berkovinakolech.
