Během jarních měsíců, které rychle utekli, jsme našlapávali kilometry kolem “komína”. Počátkem května, už celí nedočkaví, jsme seděli ve vlaku do Budapešti. Plán byl po Dunajské cyklostezce došlapat do Vídně a přes Pasov až do Alp a pak přes Mnichov zpátky do domů. Začátek cesty přes Maďarsko byl příjemný, obohacen zastávkami v termálních koupelích ve Štúrově a Komárně. Skoro jako dovolená :). Ve Vídni nás trochu zlobilo počasí, ale zbytek Dunajské stezky až do německého Pasova byl příjemný. Dunajská stezka je v tomto úseku cyklodálnice kde na kopeček nenarazíš. Když jsme dojeli do Salzburku a viděli před námi Alpské štíty, tak jsem si neuměl představit, kudy budeme šlapat dál. Stezka se naštěstí kroutila údolími a průsmyky až do Zell am See. Z této části cesty nám spadla čelist. Neuměli jsme si představit, že budeme s prckama na těžko naložení projíždět pod štíty Alpských velikánů. V Zell am See nás bohužel opustilo štěstí. Olík, náš starší kluk, odpoledne během řádění na dětské hřišti spadl z prolézačky a celou noc se budil bolestí. Ráno nás čekala nechtěná zkušenost s rakouským zdravotnictvím. Diagnóza zněla bohužel naprosto neúprosně - zlomená klíční kost, zafixovat a měsíc v klidu. No co se dá dělat, sbalili jsme si saky paky a domů dojeli vlakem. Bylo to krásných 15 dnů s najetým tisícem kilometrů.
Další cesta měla být pro děti a manželku, jako že “v létě k moři”. Plán pokazilo ale počasí, na červenec panovaly velmi nízké teploty a bouřka střídala déšť, bylo tak jasné, že to taková idylka nebude. Cesta vlakem je vždycky bojovka, už jen než ten náš cirkus naložíme. Dorazili jsme do Berlína a stálého deště jsme absolvovali projížďku po místních pamětihodnostech, Braniborská brána, Alexander platz a ulice Unter den Linden. Déšť nás neopustil ani na výjezdu z metropole, kdy jsme navíc museli objíždět zatopené ulice a polámané stromy, následky nedávných bouřek. Po dalších dvou dnech při dešti, kdy se měnila pouze jeho intenzita, jsme dorazili do starobylého městečka Waren. Po tom, co se Verče ulomil pedál a mě rozsypal střed, už nám té smůly přišlo trochu moc. Přes depresi jsme se během volného dne za vydatné pomoci láhve rumu přenesli a řekli si, že je jedno kam dojedeme, protože jsme spolu a naše cesta je cíl.
Z centrálního skladu dovezli nový středový díl a na opravených kolech jsme konečně dojeli do Rostocku a k Baltskému moři. Tam se počasí na nějakou dobu umoudřilo a my si mohli užít parádní písečné pláže s horkým bílým pískem. Dojeli jsme na nejsevernější bod Německa na Kap Arkona a z Rujány přejeli lodí na poloostrov Usedom. V polském Svinoústí jsme se rozloučili s mořem a ujížděli komárům, kterých ve zdejší marině, ale i cestou do Štětína, bylo plno. Tam jsme se vrátili zpět do Německa na cyklostezku Odra-Nisa, to je opravdová cyklodálnice vedoucí Oderským národním parkem po říčním náspu. Bohužel jsme se na začátku cesty a následně u moře zdrželi déle než bylo v plánu a museli každý den šlapat přes 100 km, jednou dokonce 160. V Liberci se k nám na víkendovou cestu Českem domů připojila mamka s psíkem a po 17 dnech jsme projeli brankou našeho domu.
A jelikož z jarní cesty nám zbyl ještě týden dovolenky, využili jsme ho při poslední cestě v roce 2017, ta nás zavedla do Dánska. O sedmihodinové cestě vlakem do Hamburku nemá cenu se příliš rozepisovat, s hyperaktivními dětmi je to v přeplněném vlaku vždycky masakr. Cyklotrip Around Denmark by se dal rozdělit na dvě části, prvních dvanáct dní po pobřeží Severního moře na Skagen, nejsevernější bod Dánska a na zbývajících 12 dní podle moře Baltského zpět do Hamburku. Pobřeží Severního moře bylo malebné, pastviny vystřídali písečné duny a následně křídové útesy s malebnými majáky a zbytky druhoválečného Atlantského valu. Od oceánu hodně foukalo, ale deště bylo minumálně. Poznali jsme, že Dánové jsou velmi přátelští a pohostinní lidé. Také jsme se seznámili s místními “schelters”. S tímto “ubytováním” jsme se setkali během treků ve Skandinávii, ale v Dánsku fungují “schelters” trochu jinak. Je jich opravdu hodně, jejich polohu najdete pomocí aplikace a většinou jsou pod patronátem nějaké organizace, které je spravuje, tenisový klub, dobrovolní hasiči, skauti a podobně. Takže obvykle je v dosahu záchod, elektřina a tekoucí voda, občas za dobrovolný příspěvek i sprcha.
Na Skagenu se otočilo počasí a my neměli až do Hamburku snad žádný den bez deště, jeden den byla dokonce silná vichřice. Baltské pobřeží bylo o poznání méně malebné, ale o to více obydlené. V Aarhusu jsme navíc museli řešit výměnu zlomené přehazovačky. Do Německa se vrátili v hanzovním městě Flensburg a pokračovali dál do Lubecku. Tam jsme u našeho hostitele přes cyklokomunitu Warmshowers strávili dva příjemné dny a měli tak možnosti si toto překrásné město důkladně prohlédnout. Přejeli jsme do Hamburku a tam jsme zvolili stejný postup a zůstali jsme u našich hostitelů o den déle, ten jsme opět strávili prohlídkou přístavu a města. Dánsko se nám líbilo natolik, že jsme se rozhodli tam v dalším roce podniknout opravdu velkou cestu. Ale o tom příště.
Sledovat nás můžete na našem profilu Berkovinakolech.