Co obout, obléct a s delšími přechody pak přišlo na řadu i téma vaření a nocování. Začali jsme se balit na těžko a vyrážet na vícedenní přechody hor. Prochodili jsme Jeseníky, Šumavu, Malou Fatru a další pohoří. Když jsme po 3 letech strávených v českých a slovenských horách plánovali výlet do norské divočiny, zjistili jsme, že brzy nebudeme dva, ale tři.
Hned jak se narodil Olík, snažili jsme se pokračovat v putování, ale moc to nešlo. S kočárkem projdete jen někde, nosit se moc nechtěl a sám moc neušel. Nechtěli jsme se změnit na autoturisty, kteří se někam dovezou autem, kočárkem si cíl cesty obejdou a potom si dají guláš se šesti a jedou domů. Pak se stalo, že během dovolené na Lipně jsme si od známých půjčili vozík za kolo a bylo jasno. Olíkovi se v něm moc líbilo a my jsme mohli zase strávit celý den venku. Výhoda byla, že jsme se pohybovali dost rychle, abychom něco viděli, ale zároveň dostatečně pomalu, abychom si vše mohli pořádně prohlédnout. Pohorky jsme tedy vyměnili za kola. Začali jsme s výlety okolo “komína” a brzy jsme si troufli i na víkendové cesty. Vlakem do Drážďan a došlapat domů i s přespáním ve stanu. Pak do Jižních Čech a do Ralska. Nojo, hezky jsme se rozjezdili, ale Verča zase otěhotněla a v létě se narodil Vojta. Na novou sezonu jsme měli plány co všechno projedeme, ale trnuli jsme co na vozík řekne Vojta. Když mu bylo 6 měsíců a mohl sedět, koupili jsme do vozíku vložku - “miminkovník” a začali brázdit po našem okolí. První delší cesta byla pak o Velikonocích 2016 v okolí Hradce Králové. Počasí bylo ještě jarní, občas sprchlo, ale kluci byli ve vozíku v bezpečí. O Velikonocích jsme ještě spali pod střechou, ale na červnovou cestu už jsme vezli stan. Čekal nás týden na kolech s dvěma miminama a nočníkem.
Vlakem jsme se dovezli do Olomouce. Odtud vedla trasa po parádních cyklostezkách podle řeky Moravy dál až do Bratislavy. Na to, že byl červen, nám počasí moc nepřálo. Občas jsme spali ve stanu, občas v chatičce, ale jeli jsme. Když svítilo sluníčko Olík seděl v cyklosedačce, když se počasí zkazilo, tak si přisedl k Vojtovi do vozíku. Z Bratislavy jsme dojeli do Vídně a přes kopečky zpátky do Česka s cílem v Tišnově. Za 7 dní jsme ujeli, hlavně po cyklostezkách, 650 km. Cesta nás hodně otestovala a hlavně naše děti, ale výsledek byl takový, že přes všechny nesnáze se nám to moc líbilo.
Ještě v létě téhož roku padlo rozhodnutí vyrazit na cestu na dva týdny. Nadchl nás článek o cestě po Labské cyklostezce. Slibovala rovinu podle řeky a výbornou trasu téměř celou mimo dopravu. Možné je dojet od pramene Labe až k jeho ústí do moře. O několik týdnů později jsme už seděli ve vlaku do Berlína. Po Německu jsme nikdy na kole nejezdili, takže jsme byli trochu nervózní. Cesta vlakem uprostřed prázdnin byla dost náročná, nebyli jsme zdaleka jediní cyklocestovatelé a tak vagon praskal ve švech. Po příjezdu jsme si projeli Berlín a dojeli do kempu na jeho okraji. Druhý den jsme dojeli za silného deště k Labi a šlapali proti proudu. Stavěli jsme dětem na hřištích, na zmrzlinu a spali v malebných marinách a kempech. Tam jsme teda byli trochu za exoty, protože Němci kempují nejraději v karavanu.
Dojeli jsme do Hamburku, který pro nás byl úžasným zážitkem. Pláže na břehu Labe a obrovské záoceánské lodě. Další den jsme pokračovali až k moři do Cuxhavenu, kam jsme si museli pomoct kousek lodí. Tam jsme pobyli jen přes noc, což je zpětně docela škoda, ale měli jsme přesný plán cesty. Od moře až domů nás provázelo ukrutné horko ale my si ho přesto užívali. Koupali jsme se, kde to jen šlo, jedli zmrzlinu a klukům stavěli na hřištích, no skoro jako na skutečné dovolené.
Průjezd českou hranicí pro nás byl vyloženě euforický. Po 16 dnech a 1515 km na tachometru jsme byli doma a cyklocestování jsme naprosto propadli. Cestou jsme samozřejmě zažili i krušné chvíle, když měla Verča zánět ledvin a my museli hledat doktora nebo když jí praskl plášť na zadním kole a my museli hledat servis. Ale všichni jsme se vrátili v pořádku domů, plni zážitků a i přes drobné škraloupy ty pozitivní zážitky velmi rychle převážili :)
Příště vám budeme vyprávět o naší cestě do Alp, k Baltu a nebo okolo Dánska.
Sledovat nás můžete na našem facebookovém profilu Berkovinakolech.
