Udělali jsme nejlépe, když jsme se vydali na loďky 24 km (půl hoďky na motorce) od vyhlídky Hang Mua. Plavba po vodě se jmenovala Van Long. Parkovné stálo 10 VND (10 Kč), loďky nakonec 50 VND na osobu (49 Kč). Dočetli jsme se, že někdo platil i 60 VND, někdo 80 VND, jiní 100 VND, takže jsme úplně nevěděli s čím počítat. Asi to rozhodovali podle šarmu. Miro na ně podle mě silně zamrkal :D.
Dorazili jsme kolem čtvrté odpoledne a byli jsme tam jediní turisti, takže jsme měli celou tichou krajinu jen pro sebe, což bylo neskutečně kouzelné. Nebylo slyšet nic. Přálo nám poprvé za celý Vietnam i počasí. Vylezlo sluníčko a příjemně nám hřálo do zad. Neumím si to bez sluníčka představit, asi bychom na té vodě umrzli. Plavba byla celkem dlouhá, trvala hodinu a půl a stále bylo co vidět. K našemu obrovskému údivu to celé upádlovala více jak šedesátiletá stařenka, která se nebála nám naznačovat, jak moc jí z toho bolí ruce a jaké má pak mozoly. Hlavou se nám neustále honilo, kolikrát to asi za den objede a kolik jí za to tak můžou provozní platit. Radši to ani nechceme vědět. Stařenka byla velmi nadšená, že my jsme že všeho unešení, a tak nám s radostí ukazovala úplně všechno. Každého ptáčka, každou rostlinku, dopádlovala ke každému nádhernému růžovému leknínu a největší radost měla i ona sama z toho, že nám může ukázat opičky, které si mezi skalami zvesela skotačily. Donutila nás každou blbinku vyfotit a nepádlovala dál, dokud se tak nestalo :D.
Voda byla čistá a plná rostlinek i trávy. Skaliska vyčnívající z vody byla nepopsatelně dokonalá a nešlo se jich nabažit, proto foťáky dostaly poměrně dost zabrat. Po půli cesty jsme zapluli do jeskyně, kde jsme se otočili a zase pluli zpět. Nebyla moc hluboká. V tu chvíli mě stařenka posadila na její místo, že jí bolí ruce a ať si to také vyzkouším. Upřímně jsem se podle mě nepohla ani o metr. Mají pádla zavázaná obráceně, takže loď vlastně při pádlování tlačí a mně to vůbec nešlo synchronizovat. Miro měl samozřejmě spoustu řečí, tak jsem ho s velkou radostí pustila na své místo. Samozřejme okamžitě zavřel pusu :D. Pohnul se ale možná o tři metry dál, než já. Paní protočila oči a když viděla, jak jsme marní a že s námi si tedy opravdu neodpočine, převzala loď zase do svých rukou.
Na cestě zpátky jsme se začali bavit, že jí dáme nějaké peníze jen pro ní, protože kdo ví, kolik za to může dostat a že si s námi opravdu mákla. Jen co jsem dořekla, že bych jí penízky dala ještě dřív, než doplujeme ke břehu, aby jí to někdo nechtěl vzít, v tu chvíli si o ně řekla celkem nemilým způsobem sama, což nám trochu tu radost zkazilo. Neměli jsme nic jiného, než 50 VND, tak nebyla možnost jiné částky. Horlivě mi je vytrhla z ruky, ale to už jsme byli skoro u břehu a předání peněz viděla žena, která tam stála a hned hulákala, jaké že to dýško dostala. Stařenka musela peníze ukázat, aby se o ně pak podělila (ne-li ho celé odevzdala), což nám bylo líto.
Unavení a vymrzlí z motorky jsme se vrátili zpět do naší vesničky Tam Coc, což je mimochodem údajně nejvíc turistické místo z těch všech, ale vzhledem k tomu, že jsme tam byli mimo sezónu, která je od dubna do srpna, zrovna moc turistů tam nebylo. Naštěstí. Den jsme zakončili jako obvykle v indické restauraci a klasicky za prvních ranních tónů kohoutů vyrazili směr jih.
